Libye očima lékaře
Toto je komentář pod článkem na Neviditelném psu, který napsal M.Janák. Dpzvíme se z něho víc, než ze spousty jiných článků.
Situace v Lybii očima lékaře, který tam působil:
Autor: M. Janák Datum: 31.03.2011 10:08
1.část
Největším naším problémem v postoji k současné situaci Libye je nazírání tamních událostí evropskýma očima a na pozadí evropských zvyklostí a evropského právního systému.
- Muammar (al Qaddafi) není sice volený, ale částí Libyjců respektovaný – spíše ideový, než faktický – vůdce národa. Jeho postavení a moc pramení z toho, že stál v čele nekrvavého převratu, dá se říci vojenského puče, v roce 1969 (1.9.), kdy svrhl krále Idrise I. (tou dobou na léčení v zahraničí - v Turecku, dožilv Egyptě). Dá se říci, že Muammar je národem vnímán jako nástupce krále.
Je tedy omyl a spíše dlouhodobá europeizující tradice jednat o sporných státoprávních otázkách s Muammarem a požadovat jeho odstoupení.
Jednání by měla být vedena jen a pouze s předsedou Všeobecného lidového kongresu – pravděpodobně s Muhammadem Abul-Qasim al-Zwai (zvolen 26.1.2010), pokud už volby tohoto roku neproběhly a nebyl zvolen předseda jiný - vzhledem k tomu, že výše jmenovaný vystupoval v televizním vysílání k libyjským událostem, je pravděpodobné, že je ve funkci i nadále.
2.část
Na tomto místě a v této souvislosti bych chtěl zdůraznit, že současné události v zemi vypukly právě v období každoročních voleb, což media(a pravděpodobně i nelibyjští politici) přehlížejí.
Volby zde probíhají systémem od komunit, kde všichni voliči zvolí představitele obcí (zpravidla vůdce nejsilnějších rodů v komunitě) a zástupce (volitele – opět na stejné bázi) do voleb v baladii, kde jsou zvoleni představitelé baladie a zástupci (volitelé) do voleb do Všeobecného lidového kongresu.
Z jejich řad je potom Všeobecný lidový kongres (což je v podstatě orgán zákonodárný i exekutivní v jednom) – a poté i jeho předseda –zvolen. Považuji za velmi pravděpodobné, že právě výsledky těchto voleb mohly být – zvláště pro mladou generaci, které se dostalo vyššího vzdělání (i v zahraničí) jedním ze spouštěcích mechanizmů současných událostí. Vzhledem k načasování "rebelie" je více než pravděpodobné, že ještě neproběhly volby do Všeobecného lidového kongresu!
V historickém exkursu je nutno zdůraznit, že král Idris I. byl především emirem východní části země - Kyrenaiky, ke které Tripolitanii a Fazzan v roce 1951, kdy se ujal vlády, připojil a učinil z Bengází hlavní město země.
Muammar(původem ze Syrty), který po převratu z Tripolisu (Tarablis al Gharb) učinil hlavní město Libye a význam Bengází jako centra země potlačil. Což vysvětluje, proč současné události měly svůj začátek v Bengází,Bajdě,Tobruku a v Missuratě - četní místní kmenoví vůdci se s potlačením významu Kyrenaiky nikdy nesmířili.
3.část
Právě čorta se sítí placených udavačů je zdrojem moci, tady je to naopak ne nepodobné situaci před rokem 1989, resp. v padesátých letech minulého století v ČSR.
Libyjci, zvláště jedinci arabského původu – jsou velmi nedůvěřiví k cizincům, jednání s nimi je obtížné. Daleko lépe se vychází s Libyjci černošského etnika, zpravidla vzdělanějšími a flexibilnějšími. Z nich se rekrutuje i většina křesťanů (kteří jsou jinak početně zanedbatelnou menšinou) v zemi. Centrem křesťanství je františkánský klášter a kostel v Tripolisu s významnou charitativní
a zdravotnickou aktivitou.
Každý Libyjec už při narození dostává příděl zemědělské půdy a pravidelnou roční rentu z výnosů těžby a prodeje ropy. Po ekonomické stránce si tedy libyjští občané nemohou stěžovat. Je ovšem snahou ústřední vlády vzdělávat a zaměstnávat všechny občany, aby jejich podíl na ropném hospodářství země nebyl jejich jediným příjmem.
Jejich aktivita je sledována a pokud se nerealizují v jakékoli práci, nebo vzdělávací činnosti, jsou „popotahováni“ – opět paralela k 50. letům východního bloku.
4.část
Pokud Velká Britanie mluví o hrozbě možnosti použití chemických zbraní v zemi, vychází z faktu, že libyjská armáda sarin a yperit použila v letech 1966 – 84 ve válce s Čadem o oblast Aouzou (bohatou na uran).
Libye sice k Ženevskému protokolu o nepoužití chemických zbraní přistoupila v roce 1971, ale s výhradou, že se považuje za vázána tímto protokolem pouze ve vztahu k ostatním smluvním státům. Čad protokol nepodepsal, takže Libye použitím chemických zbraní ve válce o sporné území Aouzou (v době nepokojů v Čadu toto území - s převážně muslimským obyvatelstvem - Libye okupovala) technicky mezinárodní právní normy neporušila. I když z obecného hlediska porušila zvykové zákony války a široce přijímané mravní normy, stejně jako humanitární zásady, platné v civilizované společnosti.
Bez zajímavosti není ani průzkum zájmu o práci ve výzkumu v chemii a mikrobiologii v podzemních komplexech v lokalitách Rabta, Sebha a Tarhuna, vybudovanými v osmdesátých letech(západo)německými stavebními firmami.Neutralizace těchto lokalit by měla být jediným a prvořadým úkolem NATO, pokud se v konfliktu angažuje.
Úmluva o chemických zbraních z roku 1993 sice zahrnuje kontrolní postupy ke sledování dodržování předpisů, takže by nemělo by být možné, aby smluvní strana prováděla program výzkumu a výroby chemických zbraní nepozorovaně. Nicméně, Libye není smluvní stranou této úmluvy,není jí tedy vázána, ani není vystavena mezinárodní inspekci v této souvislosti.
Význam Úmluvy pro monitoring Libye má tedy více co do činění s mechanismem kontroly možnosti dovozu některých chemických prekurzorů a chemikálií vhodných např. jak na výrobu chem.zbraní, tak i léků, ze smluvních zemí úmluvy do států, které signatáři úmluvy nejsou. Obtížný je monitoring dovozu těchto látek z nesmluvních zemí. Úmluva navíc vstoupila v platnost až v roce 1997, kontrolní mechanismus tedy neexistoval v době, kdy program v Rabta, Sebha a Tarhuna už běžel.
5.část
A to nemluvím o výzkumu a vývoji bakteriologických a toxinových zbraní - Libye sice v roce 1982 k Úmluvě o biologických a toxinových zbraních (BTWC) z roku 1973 přistoupila, ale je velmi pravděpodobné, že výzkum na tomto poli proběhl (probíhá?) a vzhledem k tomu, BTWC v současné době nemá kontrolní postupy a prostředky pro sledování dodržování úmluvy, může i smluvní stát provádět tajné výzkumy a i výrobu biologických zbraní v rozporu s mezinárodním zákazem.
Prohlášení Muammara o ukončení výzkumu a výroby na tomto poli je nutno brát s velkou rezervou. Zdůrazňuji - z hlediska mezinárodního práva to není de facto, ani de iure, prohlášení představitele země, i když ho svět tak bere, ale prohlášení soukromé osoby bez mezinárodně právní validity. Podobné prohlášení z úst předsedy Všeobecného lidového kongresu nikdy nezaznělo , alespoň pokud je mi známo.
Angažovanost Francie pramení z toho, že Muammar nedělal před leteckými zásahy Francie a dalších států nic jiného, než že se pokusil zabránit rozpadu země.
Pokud separatisté v Bengází chtěli odtrhnout bývalou provincii Cyreneica, svedli by nepochybně s Tripolitanií boj o bývalou provincii Fezzan (kde se nachází ropa, pitná voda aqueductem zásobující pobřeží a v Djaball Tibesti i vzácné kovy a především uran).
Muammarova aktivita ve snaze udržení jednoty země byla nepochybně proti zájmům Francie, která by v případě bojů o Fezzan tuto svou bývalou kolonii "osvobodila" (nejspíše ze spřáteleného Čadu) a Francie by tak získala t přístup k ropě i k surovinám Djaball Tibesti. A tak pan Sarkozy, když mu tento záměr nevyšel a začal s agresí - údajně v zájmu ochrany civilního obyvatelstva!